O Bohyních

Starověká žena byla uctívána coby pokračovatelka koloběhu zrození a smrti, jejím životním posláním není "lineární" jako u mužů, ale cyklické.

Její hormonální koloběh od ovulace k menstruaci je velmi podobný koloběhu Měsíce: od úplňku k Novu a obráceně.

Tak jako se střídají roční období matky Země, tak se odvíjí i život ženy.

Od hravé veselé bezstarostné dívenky, podobající se svou nespoutaností rychlému pučení všeho živého na jaře. Přes plnost, mateřství, kyprost a smyslnost ženy matky a milenky, která připomíná plodnost, výživu a dozrávání v samotné přírodě v létě. Až k fázi zklidňování, opětovné nezávislosti i návratu k původní divokosti a prohloubení svých magických schopností ženy- Čarodějky, které jsou přípravou na závěrečnou fázi hluboké moudrosti Stařeny (spojené s úctou a respektem okolí), vědomému umírání a smrti.

Smrt ovšem není tragickým koncem, tak jak je pojímána v naší kultuře, ale pokračováním onoho tajuplného cyklu: zrození a smrti.

Pokračováním dál v jejích dětech a chcete-li v jejích případných dalších inkarnacích.

Stejně tak se příroda s podzimem připravuje na „svou malou smrt" zbavováním se odumřelého listí, které v procesu zimní transformace rozkladem a hnitím, opět připravuje nejlepší podmínky pro další cyklus, začínající pučením v právě vytvořené výživné hlíně z tlejících rostlin i živočichů.

Žena této doby je tudíž zcela automaticky spojována s Bohyní Gáiou-Bohyní Země, ve všech jejích podobách, které na sebe braly Bohyně v různých částech světa.

Obrázek: Google

Namátkou:

Artemis a Vesna-bohyně mladosti, jara, nezávislosti, nespoutanosti;

Afrodita-krása, láska, smyslnost, sexualita;

Démétér, Vesta, Lakšmí-domov, rodina, plodnost;

Persefona, Kálí-temnota , podsvětí, ničení, transformace;

Hekaté, Ceridwen- magie, přeměna, čarodějnictví;

Sófiá-moudrost, nadhled.

Každá žena i žena dneška, má ve všech fázích života přístup ke kterémukoli z těchto archetypů ženství.

Všechny archetypy si neseme v sobě najednou, už z pradávných dob. Bohužel ne všechny podoby jsou přijímány se sympatiemi dnešního světa, ačkoliv i ony jsou důležitou součástí cyklu, protože například bez smrti a transformace není život! (viz bohyně Hekaté a Kálí).

Žena je s přírodou a s jejími cykly spojena svou intuicí zcela přirozeně a bez námahy, ovšem pokud celá společnost uznává pouze mužskou (patriarchální) linearitu, úspěch a pokrok, jde její přirozenost do pozadí a ona tím ztrácí sebe sama.

Celá staletí až tisíciletí, bylo ženám odpíráno potěšení ze sexuality a zdůrazňováno pouze mateřství, byla tlumena jejich přirozená iniciativa se slovy:

„Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě."

Byly upalovány čarodějnice, neboť byly příliš své, příliš nezávislé, příliš tajemné a iracionální.

Přitom je žena velmi krásná komplexní bytost. Laskavá, něžná, milující i vášnivá, nespoutaná ničitelka, hájící zcela nekompromisně své hranice, aby se zbavila všeho už přežilého. A všechny její podoby jsou stejně krásné a obdivuhodné. Tak jako je obdivuhodná sama Bohyně Gaia, ať už zalitá teplým jarním sluncem, či zmítající se v temné bouři.

Na svých seminářích se sama pokouším odhalovat Bohyni v každé ženě.

Ženu, která uvěří, že i ona je Bohyní s mnoha podobami, snadno poznáte: Najednou velmi zkrásní a zjemní a šíří se kolem ní teplo, světlo a šarm energie. Té energie, kterou dosud musela spoutávat svou, okolím nepřijímanou část.

Zkuste i vy uvěřit, že jste krásné Bohyně a svět nabyde zářivějších podob - i pro muže!

Autorka textu: Mgr. Ivana Megová (zkráceno + upraveno)

Zdroj: www.zenskekruhy.cz