K čemu jsou nám mýty
Člověk vždy vytvářel mýty. Archeologové odkryli neandrtálské hroby se zbraněmi, nástroji a kostmi obětovaných zvířat. Všechny tyto nálezy nasvědčují tomu, že lidé tehdyvěřili v nějaký budoucí svět, jenž se podobá jejich světu.Neandrtálci si možná vyprávěli příběhy o životě, který si teď užívá jejich mrtvý druh. Nepochybně uvažovali o smrti tak, jak to jiní tvorové nedělali. Zvířata také sledují smrt svých druhů, ale, pokud víme, nijak dál se jí už nezabývají. Neandrtálské hroby nám však ukazují, že když si raní lidé uvědomili svoji smrtelnost, vytvořili si určitý proti-příběh, který jim umožňoval se s ní vyrovnat. Neandrtálci, kteří pohřbili své zemřelé s takovou péčí, si zřejmě představovali, že viditelný, hmotný svět není jedinou skutečností.
Od pradávna se tedy lidské bytosti podle všeho odlišovaly představivostí, jež přesahuje jejich každodenní zkušenost.
Obrázek: zdroj internet
Co je to mýtus?
Jsme tvorové pátrající po smyslu. Pokud je nám známo, psi si nezoufají nad psím údělem, nedělají si starosti s tím, že psi v jiných částech světa žijí v bídě, ani se nesnaží nahlédnout psí život z jiné perspektivy. Ale my lidé snadno propadáme zoufalství a od samého počátku jsme si vymýšleli příběhy, které vsazují naše životy do širšího kontextu, odkrývají skrytý vzorec a dávají nám pocit, že život má smysl a hodnotu navzdory všem skličujícím a chaotickým dokladům toho, že tomu tak není.
Další zvláštní vlastností lidského ducha je jeho schopnost mít představy a zkušenosti, které nelze rozumově vysvětlit. Jsme obdařeni imaginací, a ta nám umožňuje myslet na něco, co není bezprostředně přítomno a co ve chvíli, kdy si to představíme, nijak objektivně neexistuje.
Představivost je schopnost, která produkuje náboženství a mytologii. Dnes se mytické uvažování netěší dobré pověstí. Často je zavrhujeme jako iracionální a neukázněné. Zásluhou představivosti vědci také ale dospěli k novým poznatkům a objevili techniku, díky níž jsme neporovnatelně efektivnější. Imaginace vědců nám umožnila cestovat mimo zemi a procházet se po Měsíci, což bylo kdysi možné jen ve světě mýtu. Mytologie i věda rozšiřují lidské obzory. Jak uvidíme, mytologie - stejně jako véda a technika - neznamená odklon od zdejšího světa, nýbrž možnost intenzivněji jej prožívat.
Neandrtálské hroby nám o mýtu říkají několik důležitých věcí:
Za prvé, mýtus je skoro vždy zakotven ve zkušenosti smrti a strachu ze zániku. Za druhé, zvířecí kosti nasvědčují, že pohřeb byl spojen s obětí. Mytologie bývá obvykle neoddělitelná od rituálu. Rada mýtů nedává smysl mimo liturgické drama, které je oživuje, a je nepochopitelná v profánním prostředí. Za třetí, neandrtálský mýtus se nějak připomínal u hrobu, při hranici lidského života.
Obrázek: Google
Největší mýty se týkají krajnosti; nutí nás jít za hranice zkušenosti. Jde o okamžiky, kdy se všichni tak či onak musíme vydat na místo, které jsme nikdy neviděli, a dělat něco, co jsme nikdy nedělali.
Mýtus pojednává o neznámém; o tom, pro co zprvu nenacházíme žádná slova.
Mýtus hledí do srdce velkého ticha.
Mýtus není příběh vyprávěný jen tak. Ukazuje nám, jak bychom se měli chovat.
Kostry v neandrtálských hrobech někdy zaujímaly pozici lidského plodu, jako by očekávaly znovuzrození; další krok museli zemřelí udělat sami.
Mytologie nás tedy staví do správné duchovní čí duševní pozice pro řádné jednání, ať v tomto světě, nebo v tom příštím.
V poslední řadě veškerá mytologie hovoří o jiné rovině, která existuje vedle našeho světa a která jej v jistém smyslu podpírá.
Víra v neviditelnou, ale plnější skutečnost, někdy nazývanou svět bohů, je základním tématem mýtů.
Říká se jí „věčná filozofie", protože formovala mytologii, rituály i sociální uspořádání všech společností před příchodem naší vědecké modernity a dodnes ovlivňuje tradičnější společnosti. Podle věčné filozofie má všechno v tomto světě - všechno, co slyšíme a vidíme tady dole - svůj protějšek v božské říši, která je bohatší, mocnější a trvalejší než ta naše. Každá pozemská skutečnost je pouhým bledým stínem archetypu - originálního vzoru, jehož je nedokonalou kopií. Smrtelné, křehké lidské bytosti naplňují svůj potenciál jen tehdy, pokud se na božském životě podílejí.
Mýty daly přesnou podobu a tvar skutečnosti, kterou lide vnímali intuitivné. Sdělovaly jim, jak se chovají bohové nikoli proto, aby ukojily jejich zvědavost nebo je pobavily, ale aby lidé mohli bohy napodobovat a sami božství prožívat.
Text: zdroj kniha ?