- aneb Staří Bohové stále žijí
Obrázek: Google
Text převzat: https://jirik.tk.sweb.cz/
Již lidé starší doby kamenné si uvědomili, že nejsou všichni stejní a že se od sebe liší určitými vlastnostmi. A pojmenovali je. Toto je rychlý a dravý vlk v naší duši, toto silný, ale pomalejší medvěd a toto zase rychlý, vytrvalý, ale ustrašený zajíc. A nejen že tyto vlastnosti pojmenovali. S těmito tzv. silovými zvířaty "žijícími" v našem nitru šamani těchto kultur promyšleně pracovali.
Příslušníci vývojově pokročilejších civilizací starověku šli dále. Uvědomili si a pojmenovali vyšší duševní síly, které jsou společné již jen lidem. Pojmenovali základní typy (vzorce) našeho chování a jednání, jinými slovy pra-typy, řecky arché-typy. Toto je rozumný, slovo držící a spolehlivý muž, který se vyzná ve věštbě i v poezii. Toto je starostlivá pečující matka, praktická hospodyně i dobrá kuchařka, moudrá zasvěcovatelka mladých dívek do života. A toto zase skvělá milenka a tvořivá a nápaditá umělkyně, ale poněkud nezodpovědná a jak se říká - do větru.
Ale co to má společného s bohy a bohyněmi? Mnoho. Již před 22 stoletími říkal filosof Kleanthés z maloasijského města Assu, že bohové zobrazují vrozená a v průběhu života formovaná schémata našeho chování. A z mého pohledu měl pravdu.
A příběhy, které si naši předkové vyprávěli o životě a vztazích těchto božských pratypů se začaly podle řeckého slova mýtheó (vyprávět) nazývat mýty. Mýthos znamená vyprávění - vyprávění zde není sloveso, ale podstatné jméno - a logos přinejmenším slovo, smysl a řád součastně. Takže termín mytologie znamená i bájesloví. A také vyprávění o smyslu. O smyslu života i událostí v něm. O otázkách, které naše současná věda považuje za nevědecké. Ačkoliv z hlediska jednotlivce jsou tak podstatné.
Vývoj však šel dále. Jenže naše křesťanská kultura středověku a novověku ovlivněná rozvojem vědy však toto vše odkázala do říše fantazie a k naší škodě výrazně upřednostnila rozum a logické myšlení. Nicméně se ukazuje, že mýtické archetypy nás ovlivňují stále. Bez ohledu na to, zda o nich víme nebo v ně věříme. Jsme v podobné situaci, jako ten, kdo nevěří v gravitační zákon. Tento postoj jej nikterak neuchrání od rozbití nosu, když zakopne a upadne.
V následujících kapitolách nám půjde o to, abychom se pomocí postav a témat řecké mytologie pokusili porozumět božským archetypům působícím v naší duši a pokusili se udělat z nich spojence při našem usilování o spokojenější a smysluplnější život. A tak porozumět o chloupek více sobě i jiným.
Milan Calábek - zenový filosof
Mytologie není jen sbírkou a zábavných nebo nudných příběhů ..., ale především zrcadlem, ve kterém můžeme vidět bohy v nás. A jedině tím, že je poznáme, že si uvědomíme tyto nevědomé síly, stanou se vědomými a my se můžeme osvobodit od jejich nadvlády. Přestat žít jejich život a začít žít život svůj.
Edward Edinger - psychiatr a jungiánský anakytik
Mýty nejsou pouhá vyprávění o událostech, jež se odehrávaly v dávné minulosti. Jsou to věčná dramata, která stále znovu a znovu prolínají našimi životy a vším, co kolem sebe vidíme.
Agapi Stassinopoulos - spisovatelka, moderátorka a psycholožka
Musíme rozplést tyto mýty a dovolit bohům a bohyním, aby se stali našimi spojenci. Posílí nás a potvrdí naše právo na síly a kvality skryté v našem nitru.
Vstupme nyní do hájemství řecké mytologie s tím, že se na vše, s čím se zde setkáme nebudeme dívat z pohledu archeologa, historika či etnografa, ale obyčejného člověka usilujícího o zlepšení svého každodenního života. Když půjdeme do lesa a budeme poznávat jeho tajná zákoutí a krásu i krutost života v něm, nemusíme se na něj dívat očima lesního inženýra, geologa a biologa. Náš pohled bude sice nevědecký, nebudeme znát odborné termíny ani v současnosti platné teorie, ale to vůbec neznamená, že o tom lese a o životě v něm nebudeme nic vědět. A to už vůbec nemluvím o zážitcích či prožitcích, které jsou s návštěvou lesa spojeny.
Jeden z prvních příběhů, který najdeme na stránkách knih o řecké mytologii, říká: Úranos (Nebe) a Gáia (Země) žili v ustavičném spojení a proto nebyl svět. Takto zplodili Títány. I když je tendence překládat toto slovo jako obři, přimlouvám se za překlad mocní a silní. Jeden z těchto Títánů, Kronos, si uvědomil, že nemá kde žít a vládnout a rozhodl se vytvořit si prostor pro život. S matčinou pomocí uťal srpem Úranovo pohlaví a hodil je do moře (Ókeánu), které se rozprostíralo všude okolo pevniny. Země a nebeská klenba se oddělily. V místě dopadu Úranova pohlaví bylo oplodněno moře a z pěny, která se po jeho dopadu vytvořila, se zrodila bohyně lásky Afrodíté.
V takto vzniklém prostoru začal Kronos vládnout. Vzal si za manželku svoji sestru Rheu. Úranos mu předpověděl, že i jeho vláda bude dočasná a že jej jeho syn svrhne. A tak Kronos každé své dítě hned po narození spolknul. Jenže jeho děti byly nesmrtelné, a tak žily v Kronových útrobách dále. Když se narodilo šesté dítě, Zeus, nechala Rhea místo něj spolknout Kronovi podlouhlý kámen zabalený v látce. Takto zachráněný nejmladší Kronův syn byl schován na ostrově Kréta, kde jej vychovaly nymfy.
Když Zeus dospěl, podal Kronovi dávidlo, a ten vyvrhl svých zbývajících pět dětí: Hestii, Héru, Háda, Démétér a Poseidóna. A začala válka mezi novou generací Bohů a starou generací Títánů. Trvala 10 let. Bohové zvítězili a většina Títánů byly uvržena do nejhlubší části podsvětí.
Toto vyprávění zobrazuje vývoj lidské duše. Úranos a Gáia reprezentují hmotnou evoluční úroveň. Kronos, Rhea a další Títáni vitální evoluční úroveň a nové generace bohů představují úroveň emocionální a právě se rodící úroveň mentální. Jejich příběhy zobrazují to období vývoje duše i lidstva, kdy je mentální úroveň ve svých počátcích.
Co následuje dále? Tři bratři, Zeus, Poseidón a Hádes si losem rozdělili vládu nad světem. Diovi (skloňování Zeus, bez Dia, k Diovi atd.), který se usídlil na hoře Olympu, připadly hory a nebe, království jasu a myšlení (vzduch). Poseidónovi připadly roviny a moře, království citů a emocí (voda). A Hádovi hlubiny podsvětí, svět neviditelných a neosobních sil, království instinktů (oheň). Matka Země, bohyně Gáia připadla všem třem rovným dílem. Ale Zeus, vládce království myšlení, dělá stále vše pro to, aby ji ovládl celou.
Ale pozor. Ani tito tři bratři nejsou tou nejvyšší silou ve světě či uvnitř nás. Tou je bohyně nevyhnutelnosti, osudu – Ánanké. To ona způsobuje, že některé archetypy jsou v naší duši zvýrazněny a jiné potlačeny. Nicméně i když je osud nevyhnutelný, není zcela neovlivnitelný.
Poté Zeus dal světu nový řád. Své potenciální soupeře nezlikvidoval, ale dal jim důležitou roli v novém projektu světa. Každý z bohů obdržel oblast života přírody i života lidí, které bude vládnout a kterou bude spravovat. A coby moudrý vládce jim do toho takřka nikdy nezasahoval. Velké kompetence dal i svému neoblíbenému synovi Áreovi a po čase dokonce i svému otci Kronovi, zástupci starého řádu.
Podívejme se nyní ve stručnosti, kdo jsou tito bohové, kterým oblastem vládnou a jakou mají povahu. Samozřejmě z našeho pohledu. Jejich psychologické profily v dalším textu.
Zeus – vládce bohů, oslňující pragmatický šéf a vládce říše rozumu, záletník, který neustále posiluje své postavení a s plným nasazením jde za svými cíli.
Héra – bohyně manželství, věrná a odevzdaná manželka úspěšného muže, vznešená, praktická a pragmatická leč žárlivá.
Poseidón – bůh moří, rozporuplný vládce říše emocí, záletník intenzivně a dramaticky prožívající svůj život.
Hestia – klidná patronka rodinného krbu, panenská teta věnující se duchovním záležitostem, kterou však stresuje shon i tlak běžného života.
Démétér – bohyně mateřství a úrody, laskavá, pečující mateřská bohyně, která trpí odletem dětí z rodinného hnízda, a současně nepříjemná a kritická tchýně.
Persefóné – vládkyně podsvětí, maminčina dcera unesená do manželství, milá, laskavá, vnímavá, ale i poddajná a nerozhodná.
Hádés – vládce podsvětí, temný vládce říše instinktů, uvnitř drsný a neúprosný, zneuznaný a závistivý, navenek velkorysý a chápavý.
Arés – bůh divokého boje, odvážný, soutěživý, ale agresivní bojovník, milenec i sportovec milující nebezpečí a dobrodružství.
Héfaistos – božský kutil, trpělivý, vynalézavý a zručný řemeslník, modelář či programátor, nerudný a samotářský.
Athéna – bohyně rozumu, málo emocionální, zručná, praktická a logicky myslící tatínkova dcera přizpůsobená životu v mužském světě.
Hermés – bůh obchodu a posel bohů, přizpůsobivý, ale méně spolehlivý dobrodruh a šprýmař, průvodce duší po materiálním i duchovním světě.
Artemis – bohyně lovu, bojovná a soupeřivá lovkyně a sportovkyně, ochránkyně slabších libující si v pobytu v přírodě.
Apollón – bůh věd a umění, málo emocionální, jemný, citlivý, slušný a spolehlivý intelektuál s jasnou vizí budoucnosti.
Dionýsos – bůh vína, veselý, bezstarostný, nadšený a tvořivý mystik a tulák přírodou i životem milující víno, ženy a zpěv.
Afrodíté – bohyně krásy a touhy, lehkomyslná, rozmarná, tvořivá, milující a inspirující bohyně prožívající svůj život naplno.
Hekaté - bohyně čar a kouzel, vědma, rádkyně, průvodkyně duší ale také drbna
Kronos - svržený někdejší vládce bohů, pragmatický, opatrný bůh se smyslem pro zachovávání řádu a tradic.
Pan – bůh přírody, divý bůh spjatý s panenskou přírodou, bezprostřední, spontánní a radostný.
Jaromír Medo - mystik
Skutečným účelem mytologie, rituálů s nimi spojených a mystérií je provést člověka přes nesnadno zdolatelný práh transformace. Osvojení mytologie, rituálů a mystérií zásadní měrou přispívá k pozvednutí ducha člověka z prachu pozemského bytí. Je smutné, že moudrost našich předků současná technická civilizace odsuzuje k živoření mezi opomíjením a zapomněním. Až lidé vnesou do svých životů alespoň maličkou část úchvatného bohatství mytologických pramenů, stanou se svědky proměny šedivosti života ve skvost bytí, pak lidstvo pozná nepřeberné množství pokladů minulých generací i zapomenutých civilizací.
Naše zdánlivě jedinečné životní příběhy jsou mnohdy jen opakováním starého mýtického příběhu, pouze v současných kostýmech a moderních kulisách. Často nežijeme jen příběh svůj, ale současně i příběh určitých archetypů. A utrpení, které jsme doposud považovali za své, je zčásti mýtickým utrpením tohoto archetypu. A také, že naše radosti a schopnosti jsou současně i radostmi a schopnostmi tohoto božského archetypu.
A tak když mladá maminka s obrovskou láskou, nadšením a uspokojením učí své děti stavět bábovičky z písku nebo poznávat zvířátka, to ji podporuje a ty nádherné pocity sesílá bohyně úrody a mateřství Demétér. Když je učitel svými žáky milován i respektován, to jej podporuje Hermés, průvodce duší. A když mladá dívka místo vožení panenek v kočárku sedí nad encyklopediemi nebo začne sama od sebe chodit do keramického kroužku, to se Athéna projevila.
A když poctivému, šikovnému a snaživému muži středního věku, který by pro svou rodinu udělal vše na světě, který postavil a zařídil krásný dům, úspěšně vede svou firmičku, aby rodinu co nejlépe zabezpečil, uteče manželka výtvarnice za chlápkem agresivního vzhledu v kožené bundě a náušnici v uchu, je to další variace prastarého mýtického příběhu boha Héfaista, kterému manželka Afrodíté zalétává za milencem Áreem.
Když žena středního věku nesmírně trpí tím, že se jí provdala jediná dcera a odstěhovala se za manželem na druhý konec okresu, je další variace mýtu o bohyni Démétér, jejíž jedinou dceru Persefónu unesl Hádes do podsvětí, kde se stala královnou jeho říše. K oběma posledním příběhům se v následujících textech ještě vrátíme.
Milan Calábek - zenový filosof
A tak když odhalím svůj osobní mýtus, když odhalím ten ústřední archetyp, se kterým se ztotožňuji, udělám obrovský skok v sebepoznání.
Agapi Stassinopoulos - spisovatelka, moderátorka a psycholožka
Tyto archetypy si s námi pohrávají. Chytit se na tyto vzory je velmi snadné. ..... Když poznáme tyto archetypy, začneme vidět podvědomé vzory, které pracují uvnitř nás samých.
Edward Edinger - psychiatr a jungiánský anakytik
Tyto principy poznáváme ze zkušenosti různým způsobem. Například pozorujeme, jak se promítají v osobnostech a chování bližních. U svých přátel a známých můžeme pozorovat působení jednotlivých archetypických principů personifikovaných řeckými bohy. A budeme-li pečlivě pozorovat sami sebe, můžeme stejně dobře odhalit tyto principy jako určující faktory naší individuální psychologie.
Kathleen Burt - astrolog, jogín
Pokud začneme archetypy studovat a všímat si ... vzorců jejich chování, začneme sobě i druhým lépe rozumět.. Mimo jiné vzroste i naše tolerance. Když se nám mýty zobrazující rozličné archetypy líbí - schémata akcí a reakcí nás těší - výborně! Avšak jestliže se identifikujeme s hrdinou nebo hrdinkou, jejichž cesta je obtížná a bolestivá, nebo výsledek není takový, jako bychom si přáli, .... pak bychom měli krystal (viz dále) očistit a najít pro energii archetypu vhodnější a pozitivnější použití.
Jung o archetypu říká, že se podobá "křišťálu v jeho původní, ryzí formě", nebo že je "jako prázdná obálka" ukrývající v sobě "program chování, který je všude a v každém jedinci stejný." V rámci tohoto schématu může dát vědomý jedinec archetypu konkrétní podobu, může se například rozhodnout, že se spojí raději s jeho pozitivní než s jeho negativní energií
Jak nám s tím vším mohou pomoci znalosti mytologie? Především k uvědomění si těchto zákonitostí. Myslím si, že dávné civilizace s těmito božskými silami v naší duši vědomě pracovaly. Antická mystéria i antické tragédie jsou toho příkladem. My jsme je k naší škodě odsunuli do říše pohádek a fantazie. A zdá se mi, že nadchází doba, se k této práci vrátit....
Nabízí se otázka, proč se budeme věnovat právě řecké mytologii, když je náš národ původu slovanského a částečně i keltského? Důvody jsou tyto: Především je u nás řecká mytologie mnohem známější a přístupnější a od dob renesance je nám i vštěpovaná. Keltskou mytologii zná málokdo a slovanskou jakbysmet..... A především praxe ukazuje, že při práci s archetypy, se nám zpřítomňují v drtivé většině bohové a bohyně řečtí. Keltští, římští a slovanští prakticky vůbec.