Heřmánek

Heřmánek (Chamomilla) má silnou vůni, trpkou chuť užívá se co lék. Působí rozmanitě, dle toho, jak se užívá, totiž co thé neb odvar, při čemž vykouří se těkavý olej. Způsob tento jest nejobyčejnější. Zvláště onen olej má moc křeče tišiti, nadýmání mírniti a pot vyhnati.

K tomu účelu chová se olej ten v lékárnách a užívá se při bolení v životě (střevech), kolice, křečích žaludkových, průjemu; též při rozličných případech ženského pohlaví (čmýře, křečích v matce a j.). Také křeče jiné, na př. v lýtku, léčí olej ten. Thé pije se proti katarrhům a hostci. Na několik šálků thé toho bere se 7—15 gr. květu heřmánkového.

Zevně dává se co obkladek při otoku hostečném; co thé do klystýru; co kloktadlo; co lázeň.

Olej upravuje se z 1 libry květů asi 75—85 dgr. S citronovým olejem slouží k mazání při křečích.

Thé hodí se zvláště pro slabé osoby a sice při chorobách, které vzaly počátek z nastuzení. Dává se obyčejně na thé to 1—3 drachmy květů.

Tinktura k dostání v lékárně; užívá se jí 20—30 kapek.

Heřmánek (květ) užívá se ve zvěroléčitelství zhusta, zvláště když se mají podporovati výpary kůže, odstraniti křeče a působiti na soustavu čivní. Užívá se heřmánku proti křečím, kolice, průjemu (spojenému s křeči), proti hostci, psince; avšak lék ten působí jen tehdáž, jestliže nemoci tyto nedospěly značné výše. Velkým zvířatům dává se 30—60, ovcím a prasatům 7—22, psům 2—12 gr. najednou a dle toho, jak jest neduh prudký, ve lhůtách ½—1 hodiny, při čemž odvar se osvědčil nejúčinnějším. Proti neduhům mírnějším užívá se heřmánek samoten, proti prudkým ve spojení s kozlíkem, puškvorcem, opiem, kafrem, lihem, terpentýnem. Zevně dává se heřmánek jako prášek, jenž sype se na nečisté vředy, nebo jako suché obkladky, nebo jako odvar k umývání, koupelím a zahřívání.

Homeopati dávají heřmánek proti nadmutí, kolice koní, průjemu, žloutence skotu neb ovcí, jež vznikla z nastuzení, proti ztvrdlému vemenu, proti vředům a jiným.

[dr. V. K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 69-70]