
Zkuste se o tom přesvědčit, ale musíte tak žít nejméně tři měsíce bez přestávky.
První zmínky o pokusech lidi diagnostikovat nemoci z oka pocházejí ze starověké Číny. Lidé věřili, že osud člověka zde na zemi (mikrokosmos) závisí od hvězd ve vesmíru (makrokozmos). Paracelsus, také považoval oko za mikrokosmos, kde se jako v zrcadle odráží makrokozmos celého lidského těla. Mnohé jeho léčebné metody se využívají dodnes. Duhovka je zrcadlo hvězd. A hvězdy a osud stáli zřejmě při vzniku, nebo spíše znovuobjevení této terapie. Vznik současné iridológie se datuje do roku 1836, kdy se tehdy 11 letý chlapec Ignáce Peczely (1825-1911) vybral na procházku do lesa, přičemž vyrušil sovu, která na něj zaútočila a zapíchneme mu drápy do ramene. Ignác v sebeobraně sovičce zlomil nohu a přitom si všiml v její velkých očích náhlou změnu, objevil se tam tmavý proužek.
Ihned mu napadla spojitost úrazu a změn na duhovce. Výzkum a pozorování oka nakonec zasvětil celý svůj život. Stal se iridológem a homeopatem. (Dodnes se často iridológie využívá k určení diagnózy a léčí se homeopatiky). Ignác Peczely postupně vypracoval schéma, která znázorňuje lokalizaci orgánů na duhovce, kterou rozdělil na 12 úseků, což připomíná Zvěrokruh známý z astrologie. Spojitost s astrologií připomíná i to, že delší dobu se irisdiagnostika považovala za okultní vědu. Dodnes, stejně jako homeopatie, akupunktura a další úspěšné alternativní léčebné metody nenašla u nás uplatnění v oficiální medicíně. Prý vědecký výzkum nepotvrdil její účinnost. Tak jako je lékař a lékař, tak určitě existuje kvalitní a nekvalitní iridológ.