Stromová terapie

Žádný sběr květů, žádné vykopávání kořenů, trhání listů a odlamování kůry není nutné. Pramen léčivé síly nacházíme prostřednictvím dialogu mezi stromem a námi a sami v sobě. Sami se stáváme léčivým prostředkem...

 

V stromové terapii léčí živoucí podstata stromu

Léčí silou, která nechává strom růst k tomu, čím je, nechává jej růst podle ideální jedinečnosti, charakteru a individuality, které mu dávají punc jedinečné bytosti včleněné do společného druhu. Co to pro nás znamená?

Docela jednoduše  - bříza

bříza prostě není jakoukoli břízou, ale břízou zcela konkrétní a odlišuje se svou jedinečností a svým vyzařováním od všech ostatních bříz. Ať už roste ve společnosti deseti nebo stovky jiných, je to tato jedna bříza. I když patří ke stejnému druhu, a tím nese znaky společné všem břízám na světě, i těm, které doposud nevyrostly, existujícím dosud jako idea, ale i ke všem těm, které tu byly před ní, je přesto individuem. Tato individualita se začleňuje samozřejmou přirozeností do celého společenství. Toto společenství je základem růstu, života a každého dalšího vývoje.

Individuální tvar a podstata stromu

Při povrchním pozorování určitého druhu rostlin, ať už jde o strom, keř či bylinu, se nám zdá, že všechny si jsou podobné. Zpočátku se nedají rozlišit. V popředí je společná idea rostliny. Teprve při bližším pozorování se ukáže individuální tvar a podstata. Mladá bříza, abychom zůstali u téhož příkladu, se projevuje svým charakterem, vzhledem a vyzařováním jinak než nějaký starý, vzrostlý strom. Stejný rozdíl je mezi břízou zdravou a nemocnou. Bříza rostoucí na dobré půdě vypadá jinak než ta, která roste na půdě, jež sice růst umožňuje, ale neodpovídá podmínkám, které vyžaduje. A tak strom, keř či jiná rostlina začínají pomalu vyprávět svou historii.

Řeč stromů

Řeč se skládá z různých obrazů, tváří a postav. Příroda, země a s ní všechno, co je v ní skryto, se nám otevírá. Nejprve se nám ukazují vnější formy a znaky, ale postupně se učíme znát jejich jazyk, jejich obraznou řeč. Přitom zjišťujeme, že nám obrazná řeč není z principu cizí, ale naopak, ukazuje se jako náš prvotní jazyk. Vnímáme, jak se všechno nachází ve vzájemném vztahu. Vedeme dialog s přírodou, sami se sebou a nad to s ideou stvoření. Tento dialog se stává léčivou silou. Žádný sběr květů, žádné vykopávání kořenů, trhání listů a odlamování kůry není nutné. Pramen léčivé síly nacházíme prostřednictvím dialogu mezi stromem a námi a sami v sobě. Sami se stáváme léčivým prostředkem. Jsme jím pro sebe apro strom, tak jako je strom léčivým prostředkem pro sebe i pro nás. Je to dárek, který je nám nabízen. Čeká na to, až se naučíme jej jako dárek přijímat, aniž bychom si jej chtěli přivlastnit.

Zdroj: © J.K.  PannaCz.com noetika