Terapie s Bohyněmi
aneb Bohyně a Bohové v naší duši
Obrázek: Google
Již lidé starší doby kamenné si uvědomili, že nejsou všichni stejní a že se od sebe liší určitými vlastnostmi. A pojmenovali je. Toto je rychlý a dravý vlk v naší duši, toto silný, ale pomalejší medvěd a toto zase rychlý, vytrvalý, ale ustrašený zajíc. A nejen že tyto vlastnosti pojmenovali. S těmito tzv. silovými zvířaty "žijícími" v našem nitru šamani těchto kultur promyšleně pracovali.
Příslušníci vývojově pokročilejších civilizací starověku šli dále. Uvědomili si a pojmenovali vyšší duševní síly, které jsou společné již jen lidem. Pojmenovali základní typy (vzorce) našeho chování a jednání, jinými slovy pra-typy, řecky arché - typy:
- „* Toto je rozumný, slovo držící a spolehlivý muž, který se vyzná ve věštbě i v poezii.“
- „* Toto je starostlivá pečující matka, praktická hospodyně i dobrá kuchařka, moudrá zasvěcovatelka mladých dívek do života.“
- „*A toto zase skvělá milenka a tvořivá a nápaditá umělkyně, ale poněkud nezodpovědná a jak se říká - do větru.“
Obrázek: Google
Co to má společného s Bohy a Bohyněmi?
Mnoho. Již před 22 stoletími říkal filosof Kleanthés z maloasijského města Assu, že bohové zobrazují vrozená a v průběhu života formovaná schémata našeho chování. A z mého pohledu měl pravdu....
Příběhy, které si naši předkové vyprávěli o životě a vztazích těchto božských pratypů se začaly podle řeckého slova mýtheó (vyprávět) nazývat mýty.
Mýthos
znamená vyprávění - vyprávění zde není sloveso, ale podstatné jméno - a logos přinejmenším slovo, smysl a řád součastně. Takže termín mytologie znamená i bájesloví. A také vyprávění o smyslu. O smyslu života i událostí v něm. O otázkách, které naše současná věda považuje za nevědecké. Ačkoliv z hlediska jednotlivce jsou tak podstatné.
Vývoj však šel dále.
Jenže naše křesťanská kultura středověku a novověku ovlivněná rozvojem vědy však poklad ukrytý ve starých mýtech odkázala do říše fantazie a k naší škodě výrazně upřednostnila rozum a logické myšlení.
Obrázek: Jessica Allain
Nicméně se ukazuje, že mýtické archetypy nás ovlivňují stále. Bez ohledu na to, zda o nich víme nebo v ně věříme. Jsme v podobné situaci, jako ten, kdo nevěří v gravitační zákon. Tento postoj jej nikterak neuchrání od rozbití nosu, když zakopne a upadne.
Pomocí postav a témat řecké mytologie se můžeme pokusit porozumět božským archetypům působícím v naší duši a pokusili se udělat z nich spojence při našem usilování o spokojenější a smysluplnější život.
A tak porozumět o chloupek více sobě i jiným.
Zdroj:www.jirik.we.cz (zkráceno + upraveno)